Zmizelé Sudety (Antikomplex a kolektiv)

Díky sepsání tohoto článku budu moci vrátit knihu, kterou mi před dlouhou dobou laskavě vypůjčil bývalý kolega p. JNA.

Zmizelé Sudety je katalog ke stejnojmenné výstavě; veškeré texty jsou uvedeny česky i německy, autoři jsou většinou Češi. Můj výtisk Zmizelých Sudet představuje 4. vydání z roku 2006. Podle údajů na webu antikomplex.cz je výstava stále aktivní a putuje. Zdá se, že autoři dále pracují i na knize. V knihkupectvích je aktuálně k dostání 6. (dále doplněné) vydání z roku 2015.

Kniha je založena na obrazovém sdělení osvědčenou metodou "před" a "po". Kolektiv autorů shromáždil staré fotografie krajiny ve vybraných částech českých zemí, které měly do odsunu většinově německé obyvatele. S každým starým snímkem je konfrontována aktuální fotografie stejného místa. Na každé stránce tedy vidíme názorně rozdíl mezi stavem krajiny před odsunem sudetských Němců a zhruba 60 let po něm.

Úvodem bych ocitoval několik statistik o odsunu o novém osídlení:

V roce 1930 žilo v pohraničí celkem 3 707 852 obyvatel, z nichž bylo 1 047 660 české nebo jiné než německé národnosti (28,3 %) a 2 660 192 Němců (71,7 %). [...] 1. května 1945 bydlelo v pohraničí přibližně 3 325 000 obyvatel, z nichž bylo asi 600 000 české nebo jiné než německé národnosti a 2 725 000 Němců. [...] Podle prohlášení ministra zahraničních věcí ze dne 2. 10. 1947 v zahraničním výboru Národního shromáždění bylo z Československa odsunuto 2 256 000 Němců (z toho 1 464 000 do americké a 792 000 do sovětské zóny). Ze Slovenska bylo odsunuto asi 156 000 Němců. 

V době od května 1945 do května 1947 tak v celé republice došlo k úbytku obyvatelstva o 32,9 %.

[...]

Vládl zřejmý nedostatek zemědělského obyvatelstva, které mělo přijít z vnitrozemí. Toto zjištění odstartovalo doosidlování pohraničí reemigranty. Z celkového počtu 115 tisíc osob, které přišly do pohraničí z ciziny, byla největší část před 1. květněm 1945 z říše (= z Německa a z Rakouska); šlo přibližně o 40 000 osob; v říškoněmecké armádě sloužilo 6801 osob; v koncentračních táborech bylo vězněno 7714 osob. Nejpočetnější skupinu - 26 908 osob - zahraničních krajanů, kteří přišli do pohraničí, tvořili volyňští Češi. Další, méně početné skupiny přišly z Polska - 7464 osob, z Francie - 5289 reemigrantů, z Bulharska - 5208 osob, z Maďarska - 4076, z Jugoslávie - 3870, z jiných míst bývalého SSSR než z Volyně - 4296.

Snímky jsou rozčleněné do 11 kapitol podle jednotlivých regionů, které však nepokrývají veškeré německé kraje. Chybí například Znojemsko či Jihlavsko.

Zastoupeny jsou: Novohradské hory, Šumava, Český les, Chebsko, Krušné hory, Doupovské hory, České středohoří, Krkonoše, Broumovsko, Hrubý Jeseník a Nízký Jeseník. Každá kapitola přináší nejprve dvou- či třístránkové zamyšlení autora, který zpracovával daný region. Následuje kolem 15 až 20 stran fotografií, každá dvojice fotografií na jedné straně. Ke každé fotografii je připojen jeden či dva odstavce s bližším popisem.

Jelení - Krušné hory.

Těžko porovnat kvalitu zpracování jednotlivých regionů; jejich příběhy jsou často dost odlišné. Vyčnívají zejména Krkonoše jako turistický region; kniha myslím ještě nezachytila třeba pozoruhodný vývoj Špindlerova Mlýna v posledních letech coby oblíbeného místa setkávání pražské smetánky.

Proti tomu slezské a severomoravské kraje nesou osobitou velice temnou historii násilné inkvizice.

Osobně se mi nejvíce líbily kapitoly o krajích, ve kterých se pohybuji: Chebsko, Krušné hory a hlavně Doupovské hory. Odnesl jsem si z nich několik turistických tipů.

Srovnání změn konkrétních míst po nějakých 80 či 100 letech je podnětné v mnoha ohledech; věřím, že každého inspiruje k různým směrům přemýšlení.

Bývalé koupaliště v Abertamech.
Autoři poznamenávají, že
noví obyvatelé jsou možná málo otužilí
na koupaliště na hřebenu Krušných hor.

Osobně bych vypíchl asi tři různé trendy a zkušenosti, které se však na příkladu Sudet prolínají a umocňují:

1. Dnes již zpětně nelze celkem pochybovat o tom, že celý odsun sudetských Němců je jeden náš velký fuckup. Naše schopnosti kolonizovat toto území se ukázaly jako zoufalé; i když je třeba uznat, že výsledek nepadá celý na naši hlavu, protože samozřejmě je též výsledkem zločinů, kterých se účastnili sami naši bývalí němečtí spoluobčané. Pokud bychom jako Češi někdy v budoucnu znova stáli před možností zase někoho odsunout a kolonizovat jeho území, udělali bychom lépe, když bychom poděkovali za nabídku, odmítli ji, sklonili hlavu a pověnovali se spíše kultivaci vlastní zahrádky.

Je pozoruhodné, že když ve zprávách vidíváme infografiky různých současných sociálních problémů v ČR (kriminalita, zadluženost, nezaměstnanost, chudoba, záměrná podpora politiků škodících ostatním), neuvěřitelně často se jejich epicentra shodují s územím, odkud byli před třemi čtvrtinami století odsunuti sudetští Němci.

2. Obrázky staré idyly s početnými obyvateli vesnic a výčty všech hostinců a řemesel, které se tam uživily, samozřejmě ukazují i trvající trend stěhování lidí z vesnic do měst, který existuje nezávisle na etnických čistkách.

3. Centrálně plánovaná ekonomika ruského stylu naší krajině nesvědčí. Řada moderních stavebních a urbanistických zásahů (od gigantických po miniaturní) ukazuje značnou míru idiocie a bezohlednosti: můžeme se tázat, nakolik jde o věc určitého režimu a nakolik o věc národní povahy, která odolává celkem bez velkých změn všem režimům a přetváří si je k vlastnímu obrazu. Velký zlom totiž člověk pozoruje i při přechodu hranice do bývalé NDR, která měla za studené války podobný režim.

Samozřejmě, že nový snímek trpí tím, že fotograf
nevybíral nejlepší úhel, ale zachoval starý úhel.
Přesto však nelze přehlédnout všudypřítomný
náletový porost a infrastrukturní sloup, který někdo musel
umístit schválně tak, aby co nejvíc místo ostatním zničil.
Náhodou se to povést nemohlo.

Knížka se mi velice líbila. Názorně předvádí (na příkladu starých snímků) potenciál sudetské krajiny, která v současně době je často dost ošklivá.

Při čtení jsem se podivil, že se osudem Sudet tak málo zabýváme. Dle mého názoru máme v oblasti humanitních oborů, které se zabývají českou společností, těžko nějaké jiné téma, které volá po zpracování (a zpracovávání) se srovnatelnou silou a které otevírá srovnatelně silná a vděčná témata.

Tuto výjimečnou publikaci mohu jistě doporučit.


První věta knihy: Vážení a milí čtenáři, Zmizelé Sudety k našemu překvapení stále žijí.

Poslední věta: Stavebníkem byl asi hornický podnikatel Vavřinec Eder ze Štiavnice, který v Janovicích sídlil.


Databáze knih: 93 % (ze 16 hodnocení)
Goodreads: 80 % (z 5 hodnocení)