7. června 2017

Malý Alenáš (Ivan Vyskočil)

Brožura o 95 stranách od p. Vyskočila vyšla v r. 1990 a určitě někdy tehdy jsem si ji koupil. Přesto jsem ji soustavněji přečetl až nyní, tj. po více než čtvrtstoletí.


Malý Alenáš je hravý text o snech. Snové jsou zde personifikovaní - jde o postavy se jmény jako Doktor Pusínek, Pachtín Adva, Hugo Moulis nebo Pihulín Ouha. Hlavní postavou je malinkatý člověk, kterého si snové vyberou za správce snů.

Na přebalu se píše, že nejlepší charakteristikou má být podtitul knihy "značně dětinské hraní, představování a vymýšlení pro ty, kdo si ještě hrát, představovat a vymýšlet dovedou anebo se tomu chtějí naučit". Což je pravda. Snad jen, že ten podtitul jsem nikde v knize nenašel.

Způsob vyprávění připomíná pohádku; ale v každém případě jde o knihu určenou dospělým. Pedagogický a výkladový tón vypravěče je otevřeně předstíraný a sebeironicky míněný.
Pak Velevážený Kašpar povídá: "Alenášku, na Libuše musíš jinak. Takhle mu jen děláš dobře, tím mu přímo nahráváš. Chceš-li darebáka doběhnout, tak ho nesmíš honit. A když se chceš někomu dostat na kobylku, musíš sám jednat tak, aby ten dotyčný nebyl na koni. Rozumíš?"
Od té chvíle byl Malý Alenáš jako vyměněný.
Libuše dotíral, strkal Alenášovi čepici přímo pod nos, ba nasazoval mu ji na hlavu...
"Malý Alenáš, jak se máš?! Pojď a chyť si mě!"
Libuše se mohl darebačením potrhat, a Malý Alenáš nic. Hleděl si svého, dělal si své, všechno viděl, všechno slyšel, jenom Libuše ne. Jako kdyby Libuše vůbec nebyl.
A to na Libuše platilo.
Pohádkový je i jednoduchý hlavní děj jednotlivých epizod; děj je však přehlušován proudem slovních hříček. Myslím, že množství hříček bude důvodem, proč se tato knížka nečte vůbec tak lehce, jak by s při prvním nahlédnutí mohlo zdát.
On zkrátka spravuje sny. 
A spravuje je všelijak.
Hlavně ovšem spravuje sny pochroumané.
Ty odchroumává.
 Potrhané záplatuje, když o je co platné.
Navinulé rozvíjí, zamotané rozmotává, pomačkané žehlí, přetrhané navazuje, rozložené skládá, hloupé z dálky zdraví, růžové zelení - komu se nelení, tomu se zelení! -, líné kárá...
A píše rozvrhy zdání. Kdo do zdání, s čím do zdání, kam do zdání, kdy ze zdání a zda ten, kdo se zdál, se zdá dál tam, kde se zdál, či zda se zdá zas o kus dál... 
Odstraňuje kazy, odevzdává vzkazy, dává příkazy, sbírá důkazy, sleduje úkazy, prohlíží průkazy, ruší zákazy, vyplňuje výkazy, přijímá odkazy, chrání od zkázy a nákazy...
Láště dýš alinkatí váči šupelí ha linkají a ruci kelí po čouhou, hák kéčeru blává flakožeb da flakobás...
Ach ten toho má!
Často ani neví, kde mu hlava stojí, neboť mu z toho jde hlava kolem.
A vybarvuje různobarevnými barvičkami políčka a čtverečky a chlívečky...
A helekonuje na lůzná vísta, mak se paří...
"Tak už toho nech, Malý Alenáši," povídá Dokor Pusínek, "práce taky není všechno. Už bylo práce dost!"
"To byla práce?" vzdychl Malý Alenáš. "Já, že jsem z toho takový udřený!"
Pan Vyskočil má velice osobitý styl: propracovaným hraním se dostává občas k moudrosti. Mouder se však nejraději jen lehce dotkne, že je čtenář jen na chvilku zahlédne při hraní.

Osobně se mi ten styl líbí. Avšak samotná kniha Malý Alenáš mi jej nedokázala zprostředkovat. Dokud jsem ji četl izolovaně, nevěděl jsem přesně, co si s ní počít.

Asi před dvěma nebo třemi lety jsem náhodou v létě zachytil při jízdě v autě rozhlasový pořad Setkání u kulatého stolku. V pořadu si povídá p. Vyskočil s dalšími čtyřmi pány (p. Rutem, p. Justem, p. Klusákem a p. Lázňovským); pořad byl natáčen v několika sériích v letech 1994 - 2003 a lze ho snadno najít na internetu. Pokud by měl někdo o věc zájem, doporučoval byl začít spíše poslechem rozhlasového pořadu; začít lze libovolnou kapitolou dle zájmu, kdo neví, může zvolit třeba téma Kouzlo železnice (zde). Pro mě takový postup fungoval: až na základě rozhlasového pořadu - který mi padl velice do noty - jsem našel cestu ke knížce. Formát letního hravého klábosení mě naladil na vlnu, na které jsem potom lépe přijal i Malého Alenáše.

V tomto smyslu bych uvedl i závěrečné doporučení: byť ne každému se bude líbit tak jako se líbí třeba mně, tak určitě doporučuji seznámit se s hravým myšlením p. Vyskočila. Já jsem však ho lépe pochopil až v mluvené podobě, právě při poslechu Setkání u kulatého stolku na státním rozhlasu, než četbou knihy Malý Alenáš.


První věta knihy: Název knížky sice říká, že by to mělo být o nějakém Malém Alenáši, jenže o tom se snad od začátku vyprávět ani nedá.

Poslední věta: TAKŽ ETEDYŠ ŤAST NOUC ESTU ANAS HLEDA NOUV V KRA JI NĚS NŮ!


Databáze knih: 87 % (ze 45 hodnocení)
Goodreads: 76 % (z 11 hodnocení)



Žádné komentáře:

Okomentovat