20. července 2016

Interiéry Adolfa Loose v Plzni

Domluvil jsem se s kolegou, že v prvním červencovém týdnu navštívíme společně interiéry plzeňských bytů od p. Adolfa Loose, které jsou v poslední době rekonstruovány a zpřístupňovány veřejnosti.


P. Loos v Plzni navrhoval interiéry pro místní židovské průmyslníky. Jelikož interiéry se následně různě měnily, pochopil jsem, že existují různé debaty u některých z nich, nakolik jde o práci p. Loose. Nicméně v katalogu k prohlídkám se uvádí "nejméně 13" realizovaných interiérů p. Loose v Plzni.

Dům, v němž je dům Krausových (Bendova 10)
Zvenku připomíná p. Loose jen jeho
typická zelená barva na oknech.
Hlavním přínosem z prohlídky interiérů pro mě byla názorná ukázka zaniklé vyspělé kultury na našem území, a sice kultury starého habsburského Rakouska a - s tím úzce související - kultury židovské elity.

P. Loos pocházel z Brna a působil různě po Evropě, přičemž významné realizace má mj. v Čechách a na Moravě. Česká wikipedie neuvádí jeho národnost. Německá wikipedie ho uvádí jako rakouského architekta. Anglická jako rakouského a československého. Nevím, jaký měl za Republiky pas, ale asi bych se přikláněl k tomu, brát ho za Rakušana.

Přestože sám nebyl židovského vyznání, jeho klientela byla - v Plzni myslím výhradně.

Začátek prohlídky v bytě Krausových.
Výborná paní průvodkyně před portrétem p. Loose,
který fotila jeho poslední manželka,
o mnoho let mladší fotografka z Plzně.
Zapojení do rakouské kultury je zjevné z toho, jak prakticky k Loosovým realizacím v Plzni došlo: přátelil se ve Vídni se známým rakouským spisovatelem p. Karlem Krausem (byl původně z Jičína), jehož bratr se zase přátelil s některými plzeňskými podnikateli. Ti pochopili kvalitu práce p. Loose a postupně si několik spřátelených plzeňských rodin nechalo od p. Loose navrhnout reprezentativní interiéry svých bytů.

Asi nejvíc se mi líbil hned první interiér v bytě Krausových.
Vidět jsou typické loosovské prvky: vždy nějaká zelená barva a
protilehlá zrcadla. Zde si poznamenejme průtokový poznatek,
že efekt nekonečného zrcadlení se jmenuje enfiláda.
Z rodiny vlastníků přežil válku jen manžel, který odjel do Anglie.
Jelikož manželka a děti byly vyhlazeny a manžel neměl zájem o návrat.
(Tento a následující snímky jsou naskenované z katalogu k prohlídce - web)

Zaujal mě přístup plzeňských investorů: nenechávali si stavět celé domy, ale jen upravovat byty v centru města. Měli však dokonalý přehled o tom, co je v té době v architektuře nejlepší a byli ochotni za to platit. Interiéry byly tedy dělány dle nejlepšího aktuálního vkusu, přičemž materiály na obklady a podlahy byly vybírány jen nejkvalitnější (a nejdražší): různé speciální mramory, travertin, kořeny kanadského topolu, makasar.

Na bytech je opakovaně vidět asi klasické téma souboje architekta s manželkou investora. Když si člověk vezme, že většina plzeňských realizací spadá již do doby před smrtí p. Loose (hlavní etapa působení v Plzni spadá do období 1927 - 1932), tak si představuji, že to muselo být hodně těžké bojovat se starým dědkem, který ví všechno nejlépe. Navíc je evidentní, že schválně navrhoval interiéry tak, aby s nimi investoři nemohli nic dělat - typicky dělal obložení okolo obrazů, které jim tam sám dodal, takže obraz nešel vyměnit za jinou velikost. 

Přesto si pí Brummelová, novomanželka v Brummelově domě, prosadila do strohého moderního interiéru obrovskou (a dosti šílenou) repliku provensálského zámeckého krbu o rozměrech asi 2,5 x 2,5 m. Musely to být fantasticky silné osobnosti; propojilo se mi to i s tím, že táž pí Brummelová na konci války dokázala (při tělesné hmotnosti něco přes 30 kg) utéci z pochodu smrti z Osvětimi do jiného koncentračního tábora, a tím si zachránila život.


Jídelna bytu Vogelových (Klatovská 12).
Rodině vlastníka se podařilo odjet před válkou do zámoří,
ale po válce se nevrátila. Byt patří městu.

Typický je myslím osud těch bytů od německé okupace. Byty byly ihned zabrány Němci, jeden z nich i pro štáb wehrmachtu v Plzni. V loosovském bytě (který však není součástí prohlídky) byla podepsána i kapitulace místního wehrmachtu vůči Američanům, bezprostředně po níž se německý velitel na místě zastřelil. To si ten frajer mohl schovat někam venku do parku a nemusel zaneřáďovat tak pěkný ukradený byt.


Průhled z jídelny byt Brummelových (Husova 58).
Tento byt - jako jediný z prohlídkové trasy - vlastní potomek investorů.

Po válce pak čeští uživatelé nakládali s byty zcela bez znalosti jejich hodnoty. Byly většinou rozdělovány na malé byty a nájemníci si je upravovali k obrazu svému; v hale Semlerovy byly se přednášelo a následně tam byly fotografické a snad i zubařské laboratoře. Zdá se mi, že tyto byty mohou posloužit jako názorný příklad, jak elita byla nositelem některých hodnot. Když byla elita vyhlazena, případně uprchla, zbývající obyvatelstvo hodnoty dále neneslo. Samozřejmě u luxusních architektonických ateliérů nebylo zpočátku ani záměrem takovou hodnotu zachovat; můžeme však mít pochyby o tom, zda toho byli plzeňští poválečné doby vůbec schopni.

Ze čtyřech prohlídkových bytů jsou dnes dva ve vlastnictví města (Krausovi a Vogelovi), jeden ve vlastnictví kraje (Semlerovi), jen Brumelův dům vlastní dědic investorů. Je to myslím velká škoda: byty ve veřejném vlastnictví se sice postupně za veřejné peníze renovují, ale myslím, že to je daleko od toho, k čemu jsou. Dle mého by bylo ideální, aby to byly reprezentativní rezidence vlastníků, kteří by v nich bydleli.

Nikde jsem však nenarazil na informaci, že by stát odmítl byty dědicům původních vlastníků vrátit. P. Semler, který jako dítě investorů Semlerovy vily tam ještě vyrůstal, žije v Austrálii, ale evidentně současnému projektu Západočeské galerie přeje. Součástí prohlídky Semlerovy vily je promítání krátkého videa o p. Loosovi, kterým provádí p. Hanák a diváky v něm zdraví velice přátelsky i p. Semler z Austrálie, jenž se účastnil v Plzni i společenských akcí v souvislostí s rekonstrukcí.

Na videu p. Semler hovoří normálně česky (i po desetiletích v Austrálii): zajímalo by mě, jakým jazykem mezi sebou plzeňští židovští investoři hovořili.

Reprezentační prostor vily Semlerových (Klatovská 110).
Jediná plzeňská realizace, kde p. Loos realizoval i svůj
slavný Raumplan, tj. různé výšky podlahy v interiéru.
Ve vile probíhají ještě stavební práce. Hlavní rekonstrukce 
by měla být hotova v r. 2018. Řekli jsme si s p. TSQ, že 
si výlet do Plzně za ty dva tři roky zopakujeme:-)

Trochu mě zarazilo, že v bytech (vyjma prvních dvou) se nesmí při prohlídkách fotografovat (poplatek 100 Kč v každém okruhu), a to ani bez blesku a bez stativu. Jinak však prohlídku mohu určitě doporučit, odnesl jsem si z ní nakonec více, než jsem očekával. Zejména jsem pocítil touhu umístit si do našeho panelákového bytu na protilehlé zdi velká zrcadla:-) (Zelenou barvu již máme, mangelka ji má ráda a zařazuje do všech našich bydlišť...)

Lze zakoupit společný lístek i na všechny tři okruhy dohromady, avšak organizačně jde stále o tři prohlídky: 1. dva městské byty, 2. jeden soukromý byt a 3. jeden krajský byt. Každý okruh má odlišného průvodce a nejsou časově moc sladěné. Prohlídky začínají v celou a končí ve 3/4.

Z prvního okruhu (Krausovi, Vogelovi) se dá za těch 15 min. stihnout velice rychlou chůzí začátek druhého (Brummelovi). Vila Semlerových je však už poněkud stranou. Rychlý člověk by to možná stihl třeba tramvají. Jelikož jsme však s sebou měli jedno dítko, museli jsme si pomoci taxíkem (byl levnější než kdybychom si všichni koupili lístky na tramvaj).




Žádné komentáře:

Okomentovat