Téma smyslu života je velice osobní. Vzbuzuje ve mně obranné reakce - mám tendenci při čtení s autorem průběžně nesouhlasit a pořád proti něčemu remcat - ve kverulantském duchu tedy píšu i tento článek!
Zejména jsem využil toho, že jsem jen prostý bloger, a brožuru jsem porovnával se současnými texty osobního růstu. Téma nalezení sama sebe, vyhodnocování, vděčnosti a pochval, zapojení se do komunitní práce pro dobrou věc - to jsou dnes standardní části všeho zmíněného čtení. Dokonce i příručky o řízení osobních financí běžně doporučují dávat určité procento příjmů na dobročinnost. Na rozdíl od filozofického textu p. Machovce se v oboru osobního růstu navíc rozvíjejí konkrétní techniky, jak na těchto věcech pracovat: stačí si přečíst pár článků třeba na serveru Tiny Buddha (zde), abych jmenoval svůj oblíbený web, který je však jen jedním z mnoha a mnoha jiných.
P. Machovec píše ve své populární brožuře sice o smyslu lidské existence, avšak z poněkud odtažitého pohledu: snad bych jej nazval jako pohled pedagogický nebo politický. Člověk si u něj počte o různých intelektuálních tématech, ale nezíská snadno a rychle motivaci a techniky pro vlastní život. Konkrétně se třeba vrací k tomu, že moderní západní člověk ztrácí schopnost se modlit a že je to škoda a navrhuje nahradit modlitbu jinými praktikami. K tomu mě napadá, že s tím plně souhlasím a myslím, že příručky osobního růstu nabízejí např. zajímavé nápady ohledně pravidelného systematického uvažování nad tím, za co jsem vděčný, co mohu konkrétního dnes udělat, co bych si přál apod.
(Stěžuji si tu na akademičnost brožury. Když jsem se však díval na Wikipedii na životopis p. Machovce, pochopil jsem, že osud před něj stavěl vyhrocené, zcela praktické otázky ohledně smyslu života. I mně je jasné, že jeho osobní životní zkušenost tedy byla ostře odlišná od dnešních populárních cvičení osobního rozvoje, která se zaměřují na bezbolestné koučování unavených úředníků.)
P. Machovec vychází z premisy, že existuje skupina tvůrčích intelektuálů, kteří znají smysl lidské existence (přinejmenším v hrubých rysech); hovoří o "moudrých lidech - té skupině vědců skutečně tvořivých, filosofů, teologů a světců všech náboženství". A tak je pro něj hlavní otázkou, jak má tato elita efektivně informovat masy o svých znalostech; a též jak tyto masy, které jinak jednají pouze pudově dle svých krátkodobých zájmů, přimět k jednání v souladu s dlouhodobým zájmem celého lidstva.
Druhou věcí, která mě u p. Machovce nepřesvědčila, bylo, že sice píše poctivě a zajímavě, ale přeci jen jeho obzor je obzorem českého akademika či disidenta, který nepřekročil. Necení vysoko západní blahobytnou civilizaci a její instituce. P. Machovec si například váží vrcholných evropských uměleckých děl, ale podle mého nedoceňuje skutečnost, že ta díla vznikla v kontextu podnikavosti, blahobytu a podpory příslušných institucí. Od p. Machovce se tak třeba nikdy nedočkáme podobného postřehu, který učinil anglofilní německý autor p. Schwanitz, že "kde se daří bankám, tam se vždy daří i umění" (o knize p. Schwanitze jsem psal zde). Naproti tomu světem p. Machovce jsou spíše církve či školy; ve finančnímu sektoru nevidí žádný přínos:
Peníze vlastně jsou - z hlediska ryze biologického vývoje lidské bytosti - jen čirou iluzí, ať v podobě plíšku či papíru, jsou pro evoluci lidského rodu něčím zcela bezcenným, zbytečným, postradatelným. ... Vznikly typy lichváře, vyděrače, finančníka apod. - všechno to představuje z ryze biologických hledisek evoluce něco naprosto zbytečného, evidentní případ slepé uličky evoluce, neboť sluhům fetišizace peněz je ryze biologické přežití lidského rodu v jejich mysli tak lhostejno a vzdáleno jako nejvzdálenější galaxie.Neříkám, že z určitého pohledu to není pravda, avšak mně to připadá jako pohled málo praktický. Při čtení podobných úvah se mi - nemohu si pomoci - vybaví skeče s komickými československými intelektuály, kteří sedí s cigaretou v ošklivých křesílkách a marxistickou hantýrkou se dohadují o nepraktických věcech, což byla (jestli si dobře vzpomínám) před lety ustálená součást jednoho německého TV estrádního pořadu.
Pokud bych vyzdvihl, co se mi na Smyslu lidské existence líbilo, tak především obrovská suverenita, se kterou se autor pohybuje v kompletní filozofické tradici. Je schopen používat např. myšlenky p. Kanta a sdělit je srozumitelným jazykem - neuvěřitelné! Na jiném místě zas několika větami krásně vystihuje přehled římské historie.
Opakovaně zdůrazňuje dva prvky smyslu života: aktivní konání a dialog.
Smysl může mít jen činnost. Kdo nebude nic užitečného dělat, nemůže mít žádný smysl života. Zaujal mě i důraz na napravování chyb: při činnosti člověk dělá chyby - nevadí, musí je napravovat, to je nutnou součástí věci.
Těžiště celého textu ale spočívá v kapitole o dialogu. P. Machovec hezky píše, že součástí zrání osobnosti je skutečný dialog s jinými, ale i sám se sebou.
Vedle práce je vlastně již jen jediný způsob, kterým může jedinec bytostně vyzrávat, a to právě kontakt s jinými lidmi, kontakt spolupráce, vzájemné pomoci či sporu, citového zalíbení či odporu.Ve Wikipedii označují pana Machovce za feministu a humanistu. Očekával bych tedy, že z toho budou vyplývat spíše liberální politické názory někde v rámci dnešního obvyklého hlavního proudu. Avšak ve Smyslu lidské existence mě autor překvapil, že jeho konkrétní politické názory jsou občas neortodoxní.
Několik nesourodých výpisků z četby:
- "Lze většinu úředníků ještě vůbec považovat za bytosti pracující?" (Já osobně tedy nemám nic moc až tak dramatického proti bezpečnosti a pravidlům, nad jejichž dodržováním úředníci bdí.)
- Zralé osobnosti nepotřebují zábavu. Identifikují se se svou tvůrčí prací a nepotřebují "odpočinek". (Tak dík, tohle vždycky moc rád slyším.)
- "Lidé ve svých modlitbách prosí o pomoc v nejtitěrnějších záležitostech (třeba o výhru v loterii)." (No jo, tyhlety titěrnosti.)
- "Jestliže např. dnes (předčasně!) řada evropských států zrušila trest smrti dokonce i pro nájemné vrahy (pouze u vrahů jiného druhu lze obvykle shledat cosi polehčujícího, jako okamžité pominutí smyslů, podlehnutí vášni okamžiku apod.), sexuální vrahy pak pro dobré chování za pár let pustí na svobodu (a oni vzápětí zavraždí, resp. umučí další ženu či dítě), pak to vypadá jako by se humanita sama zbláznila (...)." (Souhlasím.)
- Lékařství "začíná ohrožovat samu existenci lidstva tím, že zachraňuje individua geneticky vadná, jež budou dále růst a plodit potomstvo - ke globálnímu zániku". (Drsné, jak by si p. Machovec tu eugeniku představoval?)
Knihu určitě doporučuji, je velice podnětná. Tento článek budiž dokladem, že i prostého sekáčka trávy - jako jsem já - vede k dialogu s mrtvým velkým českým filosofem. (Počítám, že lze odpustit chybu ve slepení listů - v mém výtisku jsou stránky 97 až 108 vloženy vzhůru nohama.)
První věta knihy: Během 20. století se stalo takřka něčím běžným, že různí umělci i neumělci dávají velmi okatě najevo - někdy s jakýmsi flagelantským požitkem -, že život v naší civilizované společnosti nemá žádný smysl.
Poslední věta: Ve skutečnosti je nutno klást si cíle vysoké, závratné a přitom si uchovat pokoru dětí božích.
Žádné komentáře:
Okomentovat