27. listopadu 2010

Svět Štaufů (Spiegel Geschichte)

Tenhle článek pojednává sice jen o dalším speciálním dějepisném sešitu časopisu Der Spiegel. Ale přečtení mi dalo tentokrát zabrat. Kdybych neměl blog, tak bych se asi nedokopal to všechno učíst.


Sešit Svět Štaufů je věnován švábské dynastii Štaufů, což bylo z hlediska trůnu 7 německých králů během něco víc než sta let (v době 1138 až 1254). Jestli jsem to dobře pochopil, tak zajímaví jsou tím, že jsou považováni za  vrchol německé středověké historie; říše byla v jejich době na vrcholu, z něhož už jenom padala dolů.

Hlavní postavy jsou dva císaři: p. Friedrich I. Rudovous (Barbarossa)  a zejména jeho vnuk p. Friedrich II., kterým říše úplně vrcholí. (Díval jsem se do Wikipedie a tam jejich jména nepřekládají jako Bedřich a nechávají to německy. Škoda, mně by se víc líbil p. Bedřich Rudovous).

V sešitu jsou zmínky, že tradiční pýše německých dějepisců na ně odpovídá zrcadlové hodnocení u sousedů. Píše se tam, že třeba italská Lega Nord nabízí v obchodu se svým politickým merchandisingem i suvenýry na nějakého chlápka, který symbolizuje vítězství severoitalských měst nad Štaufy.

Není divu, že o štaufské době němečtí dějepisci rádi dějepsali, protože p. Rudovous zařídil, aby si jeho syn vzal vikingskou princeznu, která zdědila sicilské království. Takže její syn p. Bedřich II. téměř naplnil velký sen, aby k Německu patřila celá Itálie, v ideálním případě i s Římem, aby se říše mohla se hlásit k římskému dědictví.

Sice mám z různých dějepisů různé zkoušky, ale už si toho úplně moc nepamatuju. Celkem jsem rád, že si pamatuju cimrmanovské datum 1212 - Zlatá bula sicilská, která byla vydána právě tím p. Friedrichem II. jako dědičné uznání královského titulu pro p. Přemysla Otakara I. (to jsem se radši kouknul, že to tak je). Ani nevím, jestli v našem tradičním dějepisu se Štaufové hodnotí nějak hodně záporně.

To se jim líbilo, pacholkům.

V sešitu se Čechy vůbec nevyskytují. Jedinou výjimkou je článek o selském bavorském písmákovi p. Wenherovi Gärthnerovi, který sepsal po r. 1250 spis o Helmbrechtovi. Pan Helmbrecht byl syn bohatého sedláka, kterému to na vesnici nevonělo a vydal se stát se rytířem. To se mu podařilo a po pár letech se vrátil z velkého světa do rodné vísky a machroval na místní; uvádí se v tom článku, že popuzoval zejména tím, že sousedy povýšeně zdravil a mluvil na ně česky nebo latinsky, aby bylo vidět, že světák (cituje se tam, že je zdravil "Dobry ytra"). Tolik náš příspěvek v tom sešitu - není pravda veliký, ale mě pobavil:-)

Zámek v Castel del Monte - osm osmibokých věží,
 hlavní symbol rozmachu Bedřicha II.

Sešit celkově není úplně strhující; přeci jen takhle vzdálený dějepis je už dost akademická záležitost. Přinejmenším je však provedení výtečné jako vždy: snaží se solidně podat obrázky hlavních protagonistů a fenoménů, tj. vedle samotné rodiny i papežů a vůbec církve, se kterou se mydlili. K protihráčům patřila stará mocná severoitalská města, která se nikdy úplně nevzdala. V Německu tou dobou teprve začínal Lübeck, tj. zárodek budoucí Hansy. Píšou o výjimečném významu učenců na univerzitě v Bologni. Jsou tam portréty nějakých těch manželek a svatých, což se částečně překrývá.

Výhled z nádvoří Castel del Monte nahoru.

O Štaufech stojí za to psát hlavně proto, že měli světový rozměr. Do jejich doby spadají hlavní křížové výpravy do Palestiny, kterých se účastnili: Rudovous na jedné padl v dnešním Turecku, Friedrich II. na jinou přijel a spíš vyjednával.

S tím souvisí i další peripetie evropského rozměru: když se vracel z Palestiny anglický král p. Richard Lví Srdce, tak ho zatkl v Rakousku rakouský vévoda, což byl tehdy jen nevýznamný čulibrk a z hlediska anglického krále hodně pod úroveň. Ňák to není úplně jasné, ale prakticky se vychází z toho, že zatčení bylo smluveno mezi Němci a Frantíky. Německý císař vzal pak za propuštění od Anglie 35 tun stříbra a vzal si od p. Rícharda lenní slib, čímž jakoby byl německý král nadřízený anglickému. Kdo pozoruje anglo-německé přátelství, tak chápe, že tuto epizodu nemohla redakce ze sešitu vynechat, čistě jen pro pořádek.

Jako obvykle je perfektní obrázková výprava sešitu a vůbec decentní grafika. To je kvalita sama o sobě.

Ještě významnější než jindy je tam prvek turistické inspirace. Vedle Castel del Monte existuje evidentně hodně památek navštěvovaných z té doby: jednak hrad Dürnstein v Rakousku, kde drželi p. Lví Srdce, pak taky hrad Kyffhausen ve východním Německu, kde byl tradiční hlavní nacionální památník na p. Rudovouse; konkrétně dle legendy tam v podzemí p. Rudovous dříme. Byl tak tradiční, že mu tam přidělali za druhé říše ještě i Viléma. Že prý dnes již není tak moderní, jak to bývalo - říkal jsem si, jestli takový dvoj- až trojúrovňový zapomenutý památníko-rozhledno-hrad by nestál někdy za výlet.

Švábové mají speciální turistický web s mnoha túrami (pěšky, kolo, motorka, auto, děti) po jižním Německu po štaufských lokalitách - zde.

****

Další články o historických sešitech Spiegelu:
- Germáni - zde.
- Ježíš Nazaretský - zde.
- Konec říše římské - zde.
- Karel Veliký - zde.
- Byzanc - zde.
- Třicetiletá válka - zde.
- Habsburkové - zde.
- Dějiny Benátek - zde.
- Němci na východě - zde.
- Peníze - kronika kapitálu - zde.




Žádné komentáře:

Okomentovat