10. července 2010

Prora - nacistické lázeňské středisko (Berfried Lichtnau)

Kromě obligátního hrníčku jsem si při poslední dovče koupil i vlastivědnou místní brožurku. A sice brožuru PRORA - první KdF lázně v Německu od p. Berfrieda Lichtnaua.

Areál v Proře na ostrově Rujana je docela zajímavá záležitost. Na jednu stranu je to kolos o délce čtyři a půl kilometru podél jedné z nejhezčích velkých pláží na ostrově. Na druhou stranu, přinejmenším soudě dle té brožurky, se toho o stavbě vlastně moc neví. Začíná to tím, že se nezachovaly stavební plány. Pokračuje to tím, že stavba byla do roku 1939 dokončena jen skoro; pak stavební úsilí se skoro zastavilo a o dva roky později už úplně. Pokud se budovy používaly, tak jen provizorně; to platilo jak za války (patrně tam byla přemístěna část obyvatel Hamburku po jeho vybombardování), tak i po válce (jeden rok sovětská armáda, pak východoněmecká armáda až do zániku NDR).

Rozhodně nebyl nikdy naplněn záměr, se kterým tenhle areál budovala organizace Kraft durch Freude, což byla univerzální nacistická organizace pro volný čas. (Jak známo, mimo jiné i Volkswagen Brouk se původně jmenoval Kraft durch Freude Wagen, až později přišel název Volkswagen).

Prora měla být první z pěti podobných areálů po celé říši, jako jediná byla skoro dokončena v letech 1937 - 39. Kapacitu má počítanou na 20 000 lidí, kteří se měli střídat v desetidenních turnusech. Říkali jsme si se Sargo, že v vesničce na kraji ostrova by musel probíhat permanentní výjimečný logistický stav: to znamená, že denně dva tisíce lidí by přijelo a dva tisíce odjelo. Netuším, kolik lidí se vejde do vlaku, ale musely by patrně nepřetržitě přijíždět natřískané vlaky a zase natřískané odjíždět.

Dodnes tam je dle brožury zachováno (část staveb byla zbourána či se rozpadla) 9 847 pokojů. Byly dělány jako jednoduché o rozměrech 2,5 x 5 metrů.

Jen z menší části stihli postavit společné budovy uprostřed mezi severní a jižní polovinou. Ten společný prostor měl být pro shromáždění a měl mít obrovské kongresové centrum pro 10 000 lidí.

Tak jako to nevěděli po válce za NDR, tak ani dnes evidentně nikdo moc neví, co s tím. Když se jde kolem, není to pěkné. Domy sice stojí, ale okna jsou vytlučená a chátrání postupuje.

Zde jsou pěkně vidět obě poloviny, mezi nimi prostor pro společné hajlování,
kde je jen z jedné strany postavena jakási hala. Ty domečky s červenými střechami byly
myšleny pro personál - tam jsme parkovali a chodili kolem nich k vodě; jsou tam
používané prázdninové byty.
Brožura je psána z pozice nadšence, který chce zabránit zboření těch domů a ať se to nějak využije.

Já osobně mám jako první dojem, že se to rozumně využít nedá, že to je prostě nepraktický kolos, kde cokoliv bude jen stát spoustu peněz. Podle mého je nesmysl tam dělat nějaké desetitisíce kapacit pro imaginární turisty, kteří do něčeho takového nikdy dobrovolně nepojedou a nikdo to nezainvestuje. A mít tam galerie a muzea je fajn, ale přeci jen těch čtyři a půl kiláku je trochu moc. Osobně bych to nafotil, nechal na tom pár let pár lidí zkoumat a pak bych to odstřelil a nechal možná jeden blok nějak na ukázku.

Foto ze zařízeného pokojíku, který dokončili na ukázku.

 Jenže ona i ta demolice by musela přijít na strašný peníze, tak to možná ještě nějakou dobu zůstane tak. Možná to zas tolik nevadí, protože když jsme šli tam na pláž (stojí to nějakých možná sto metrů od moře), tak to prakticky je vidět jen ve chvíli, kdy se jde bezprostředně okolo. Od moře i od pevniny je to schovaný za vzrostlými stromy.

Zas tolik turistických brožur jsem si nekoupil, takže moc srovnání nemám. Ale mé očekávání tato nezklamala.




Žádné komentáře:

Okomentovat